Světové dědictví UNESCO
Archeologické naleziště Kernavė
Litva • Kulturní • UNESCO od 2004
Tuto památku máte ve svém deníku.
0
členů navštívilo
Kulturní
typ památky
od 2004
na seznamu UNESCO
O památce
Archeologické naleziště Kernavė
Archeologické naleziště Kernavė, asi 35 km severozápadně od Vilniusu ve východním Litvě, představuje výjimečné svědectví o přibližně 10 tisících letech lidských osídlení v této oblasti. Nachází se v údolí řeky Neris a je složeným souborem archeologických lokalit, zahrnujících město Kernavė, pevnosti, některá neopevněná sídla, pohřebiště a další archeologické, historické a kulturní památky od pozdního paleolitu až po středověk. Na ploše 194,4 ha se zachovaly stopy dávného využívání krajiny, stejně jako pozůstatky pěti impozantních hradních pevností, které jsou součástí výjimečně rozsáhlého obranného systému. Kernavė byla důležitým feudálním městem ve středověku. Město bylo zničeno Teutonským řádem na konci 14. století, avšak lokalita zůstala v užívání až do moderní doby.
Galerie
Podívejte se zblízka
Mapa
Kde památku najdete
Z mapy UNESCO si snadno naplánujete okolní památky i celou cestu po zemi Litva.
Zobrazit na mapě UNESCO
Podobné památky
Všechny v zemi Litva
Mohlo by se vám líbit v zemi Litva
Encyklopedické informace
Archeologické naleziště Kernavė — UNESCO světové dědictví
The Kernave Archeological Site, in eastern Lithuania about 35 km northwest of Vilnius, represents an exceptional testimony to some 10 millennia of human settlements in this region. Situated in the valley of the River Neris, the site is a complex ensemble of archaeological properties, encompassing the town of Kernavé, forts, some unfortified settlements, burial sites and other archaeological monuments from the late Paleolithic period to the Middle Ages. The site has preserved the traces of ancient land use, as well as remains of five impressive hill forts, part of an exceptionally large defence system. Kernave was an important feudal town in the Middle Ages. Although the town was destroyed by the Teutonic Order in the late 14th century, the site remained in use till the modern times.