Světové dědictví UNESCO
Margravské operní divadlo v Bayreuthu
Německo • Kulturní • UNESCO od 2012
Tuto památku máte ve svém deníku.
0
členů navštívilo
Kulturní
typ památky
od 2012
na seznamu UNESCO
O památce
Margravské operní divadlo v Bayreuthu
Margravské operní divadlo v Bayreuthu je mistrovské dílo barokní divadelní architektury, postavené mezi lety 1745 a 1750. Je to jediný zcela zachovalý příklad svého druhu, kde může 500 diváků autenticky zažít barokní kulturu a akustiku dvorní opery, neboť jeho hlediště si uchovalo původní materiály, tedy dřevo a plátno. Divadlo bylo zadáno markraběnkou Wilhelminou, manželkou Fridricha, markraběte Braniborsko-Bayreuthského, a navrhl ho renomovaný divadelní architekt Giuseppe Galli Bibiena. Jako dvorní operní dům v veřejném prostoru předznamenal velká veřejná divadla 19. století. Vysoce zdobená struktura divadelních lóží z dřeva s iluzionisticky malovaným plátnem představuje efemérní ceremoniální architektonickou tradici, která byla využívána při slavnostech a oslavách pro knížecí sebereprezentaci.
Galerie
Podívejte se zblízka
Mapa
Kde památku najdete
Z mapy UNESCO si snadno naplánujete okolní památky i celou cestu po zemi Německo.
Zobrazit na mapě UNESCO
Podobné památky
Všechny v zemi Německo
Mohlo by se vám líbit v zemi Německo
Encyklopedické informace
Margravské operní divadlo v Bayreuthu — UNESCO světové dědictví
A masterpiece of Baroque theatre architecture, built between 1745 and 1750, the Opera House is the only entirely preserved example of its type where an audience of 500 can experience Baroque court opera culture and acoustics authentically, as its auditorium retains its original materials, i.e. wood and canvas. Commissioned by Margravine Wilhelmine, wife of Frederick, Margrave of Brandenburg–Beyreuth, it was designed by the renowned theatre architect Giuseppe Galli Bibiena. As a court opera house in a public space, it foreshadowed the large public theatres of the 19th century. The highly decorated theatre’s tiered loge structure of wood with illusionistic painted canvas represents the ephemeral ceremonial architectural tradition that was employed in pageants and celebrations for princely self-representation.