0
UNESCO památek
Evropa
světadíl
0
členů navštívilo
UNESCO památky
Zobrazit na mapě
UNESCO památky v zemi Lichtenštejnsko
Pro tuto zemi zatím nejsou publikované památky.
Seznam se doplní, jakmile budou data k dispozici.
Mapa země
Otevřít v mapě světa
Všechny památky – Lichtenštejnsko
Poloha památek bude doplněna, jakmile budou k dispozici GPS souřadnice.
Encyklopedické informace
Lichtenštejnsko
<
118 - požárníci
144 - záchranná služba
140 - pomoc při nehodě/autoopravyNemocnice - Lichtenštejnská zemská nemocnice Vaduz - tel.: 0423/235 44 11Informačn kancelář - Liechtenstein Tourismus Postfach 139, FL-9490 Vaduz, tel.: 0423/232 14 43, fax.:0423/392 16 18, touristinfo@liechtenstein.li, www.tourismus.li specifikaMezi Lichtenštejnskem a sousedním Švýcarskem existují v důsledku společné hranice historicky dané úzké přátelské vztahy, které byly ještě po 1. světové válce upevněny řadou mezinárodních smluv.Dne 27. 10.1919 převzalo Švýcarsko pravomoc zastupovat lichtenštejnské diplomatické a konzulární zájmy v každé zemi, kde nemá knížectví vlastní zastupitelský úřad. Od roku 1924 byl švýcarský frank zaveden jako oficiální měna i v Lichtenštejnsku.Státní svátek - 15.8.,
úřední řeč - němčinaPodrobné informace je možno získat i na adrese:
www.liechtenstein. li
Lichtenštejnsko
<
Lichtenštejnsko - Velvyslanectví Bern
<
Vztahy mezi Českou republikou a Knížectvím Lichtenštejnsko
<
Ke vzájemnému uznání a navázání diplomatických styků mezi Lichtenštejnskem a Československem došlo dne 30.7. 1938. Na základě dohody Československa, Lichtenštejnska a Švýcarska zájmy Lichtenštejnska v Československu zastupovalo Švýcarsko. Diplomatické styky však trvaly pouze několik měsíců - do vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava a vzniku Slovenského štátu, tj. do 15.3.1939.
Zatímco diplomatické styky mezi Švýcarskem a Československem byly obnoveny 21.3. 1945, diplomatické styky mezi Československem a Lichtenštejnskem obnoveny nebyly a tudíž nebylo obnoveno ani zatupování zájmů Lichtenštejnska v Československu Švýcarskem.
Po 2. světové válce byla na majetek Lichtenštejnů uvalena na základě příslušných dekretů prezidenta republiky národní správa a později byl jejich majetek konfiskován. Důvodem k tomu byla především skutečnost, že se vlastníci těchto majetků při sčítání lidu v r. 1930 přihlásili k německé národnosti. V letech 1945-51 vedli Lichtenštejni o konfiskaci svého majetku administrativní a soudní spory. Nejvyšší správní soud jejich stížnosti v roce 1948, resp. 1951 s konečnou platností zamítl. Až do roku 1989 neexistovaly mezi Československem a Lichtenštejnskem prakticky žádné styky.
Po zásadních změnách v Československu v listopadu 1989 Lichtenštejnsko navrhlo zahájit dvoustranná jednání k majetkovým a finančním pohledávkám svých občanů, a to s poukazem na to, že aplikace příslušných dekretů prezidenta republiky z roku 1945 na majetek těchto občanů byla podle jejich interpretace neoprávněná. K otázkám vzájemných vztahů se počátkem 90tých let mezi ministerstvy zahraničních věcí obou států uskutečnilo několik informativních rozhovorů, které však z pohledu Lichtenštejnska, soustřeďujícího se především na vyřešení majetkových otázek ve svůj prospěch, nepřinesly výsledek.
Koncem roku 1992 požádala Česká republika jako nový subjekt mezinárodního práva všechny státy světa, včetně Lichtenštejnska, o uznání a navázání diplomatických styků. Zatímco prakticky od všech obdržela pozitivní odpověď, Lichtenštejnsko bylo v tomto směru výjimkou, neboť ve své odpovědi, stejně jako při všech následujících kontaktech, vždy kladlo jako předběžnou podmínku uznání a navázání diplomatických styků s Českou republikou souhlas bilaterálně jednat o tématech majetkového charakteru. Od roku 1993 se představitelé Lichtenštejnska snažili zvýšit tlak na dosažení takových jednání také na různých mezinárodních fórech, např. podmiňováním přijetí České republiky do OBSE, Rady Evropy, OSN a nakonec v roce 2003 též při sjednávání Dohody o účasti kandidátských zemí v Evropském hospodářském prostoru. Vzhledem k tomu, že podmiňovat navázání diplomatických styků splněním jakýchkoli předběžných podmínek odporuje pravidlům mezinárodních vztahů a práva, Lichtenštejnsko tento svůj požadavek ani bilaterálně ani prostřednictvím zmíněných mezinárodních fór neprosadilo a k navázání diplomatických styků dosud nedošlo. Česká republika přesto opakovaně deklarovala, že je od svého vzniku 1.1. 1993 k navázání diplomatických styků nadále připravena.
V souvislosti s majetkovou problematikou podniklo Lichtenštejnsko v uplynulých letech i některé konkrétní právní kroky, které se však netýkaly a netýkají přímo České republiky: Lichtenštejnsko podalo stížnost u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, a to poté co v roce 1998 Spolkový ústavní soud SRN rozhodl nepřijmout stížnost knížete Hanse-Adama II. proti rozhodnutí německých občanských soudů o vydání obrazu Velká vápenka 1). Evropský soud pro lidská práva jednomyslně rozhodl, že rozhodnutími německých soudů nebylo porušeno stěžovatelovo právo – na spravedlivý proces, právo na pokojné užívání majetku a zákaz diskriminace. V roce 2001 podalo Lichtenštejnsko u Mezinárodního soudu v Haagu vůči SRN žalobu, jejímž předmětem v zásadě je, že majetek lichtenštejnských občanů měl být součástí válečných reparací Československu, čímž těmto přísluší nárok na odškodnění.Pozn. 1) V roce 1991 zapůjčil Památkový ústav v Brně obraz „Velká vápenka“ do Wallraf Richartz muzea v Kolíně nad Rýnem pro účely tehdy v Kolíně pořádané výstavy věnované holandskému malíři Pieteru van Laeru. Obraz pochází z majetku knížete Františka Josefa II. Výstavu navštívil také kníže Hans-Adam II., který vznesl na tento obraz vlastnický nárok a požádal o jeho zajištění na území SRN do vyřešení sporu.
UNESCO památky – Lichtenštejnsko
Cestování
Lichtenštejnsko
<
118 - požárníci
144 - záchranná služba
140 - pomoc při nehodě/autoopravyNemocnice - Lichtenštejnská zemská nemocnice Vaduz - tel.: 0423/235 44 11Informačn kancelář - Liechtenstein Tourismus Postfach 139, FL-9490 Vaduz, tel.: 0423/232 14 43, fax.:0423/392 16 18, touristinfo@liechtenstein.li, www.tourismus.li specifikaMezi Lichtenštejnskem a sousedním Švýcarskem existují v důsledku společné hranice historicky dané úzké přátelské vztahy, které byly ještě po 1. světové válce upevněny řadou mezinárodních smluv.Dne 27. 10.1919 převzalo Švýcarsko pravomoc zastupovat lichtenštejnské diplomatické a konzulární zájmy v každé zemi, kde nemá knížectví vlastní zastupitelský úřad. Od roku 1924 byl švýcarský frank zaveden jako oficiální měna i v Lichtenštejnsku.Státní svátek - 15.8.,
úřední řeč - němčinaPodrobné informace je možno získat i na adrese:
www.liechtenstein. li
Zastoupení Lichtenštejnska v ČR
Lichtenštejnsko
<
Zastoupení ČR v Lichtenštejnsku
Lichtenštejnsko - Velvyslanectví Bern
<
Zajímavosti
Vztahy mezi Českou republikou a Knížectvím Lichtenštejnsko
<
Ke vzájemnému uznání a navázání diplomatických styků mezi Lichtenštejnskem a Československem došlo dne 30.7. 1938. Na základě dohody Československa, Lichtenštejnska a Švýcarska zájmy Lichtenštejnska v Československu zastupovalo Švýcarsko. Diplomatické styky však trvaly pouze několik měsíců - do vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava a vzniku Slovenského štátu, tj. do 15.3.1939.
Zatímco diplomatické styky mezi Švýcarskem a Československem byly obnoveny 21.3. 1945, diplomatické styky mezi Československem a Lichtenštejnskem obnoveny nebyly a tudíž nebylo obnoveno ani zatupování zájmů Lichtenštejnska v Československu Švýcarskem.
Po 2. světové válce byla na majetek Lichtenštejnů uvalena na základě příslušných dekretů prezidenta republiky národní správa a později byl jejich majetek konfiskován. Důvodem k tomu byla především skutečnost, že se vlastníci těchto majetků při sčítání lidu v r. 1930 přihlásili k německé národnosti. V letech 1945-51 vedli Lichtenštejni o konfiskaci svého majetku administrativní a soudní spory. Nejvyšší správní soud jejich stížnosti v roce 1948, resp. 1951 s konečnou platností zamítl. Až do roku 1989 neexistovaly mezi Československem a Lichtenštejnskem prakticky žádné styky.
Po zásadních změnách v Československu v listopadu 1989 Lichtenštejnsko navrhlo zahájit dvoustranná jednání k majetkovým a finančním pohledávkám svých občanů, a to s poukazem na to, že aplikace příslušných dekretů prezidenta republiky z roku 1945 na majetek těchto občanů byla podle jejich interpretace neoprávněná. K otázkám vzájemných vztahů se počátkem 90tých let mezi ministerstvy zahraničních věcí obou států uskutečnilo několik informativních rozhovorů, které však z pohledu Lichtenštejnska, soustřeďujícího se především na vyřešení majetkových otázek ve svůj prospěch, nepřinesly výsledek.
Koncem roku 1992 požádala Česká republika jako nový subjekt mezinárodního práva všechny státy světa, včetně Lichtenštejnska, o uznání a navázání diplomatických styků. Zatímco prakticky od všech obdržela pozitivní odpověď, Lichtenštejnsko bylo v tomto směru výjimkou, neboť ve své odpovědi, stejně jako při všech následujících kontaktech, vždy kladlo jako předběžnou podmínku uznání a navázání diplomatických styků s Českou republikou souhlas bilaterálně jednat o tématech majetkového charakteru. Od roku 1993 se představitelé Lichtenštejnska snažili zvýšit tlak na dosažení takových jednání také na různých mezinárodních fórech, např. podmiňováním přijetí České republiky do OBSE, Rady Evropy, OSN a nakonec v roce 2003 též při sjednávání Dohody o účasti kandidátských zemí v Evropském hospodářském prostoru. Vzhledem k tomu, že podmiňovat navázání diplomatických styků splněním jakýchkoli předběžných podmínek odporuje pravidlům mezinárodních vztahů a práva, Lichtenštejnsko tento svůj požadavek ani bilaterálně ani prostřednictvím zmíněných mezinárodních fór neprosadilo a k navázání diplomatických styků dosud nedošlo. Česká republika přesto opakovaně deklarovala, že je od svého vzniku 1.1. 1993 k navázání diplomatických styků nadále připravena.
V souvislosti s majetkovou problematikou podniklo Lichtenštejnsko v uplynulých letech i některé konkrétní právní kroky, které se však netýkaly a netýkají přímo České republiky: Lichtenštejnsko podalo stížnost u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, a to poté co v roce 1998 Spolkový ústavní soud SRN rozhodl nepřijmout stížnost knížete Hanse-Adama II. proti rozhodnutí německých občanských soudů o vydání obrazu Velká vápenka 1). Evropský soud pro lidská práva jednomyslně rozhodl, že rozhodnutími německých soudů nebylo porušeno stěžovatelovo právo – na spravedlivý proces, právo na pokojné užívání majetku a zákaz diskriminace. V roce 2001 podalo Lichtenštejnsko u Mezinárodního soudu v Haagu vůči SRN žalobu, jejímž předmětem v zásadě je, že majetek lichtenštejnských občanů měl být součástí válečných reparací Československu, čímž těmto přísluší nárok na odškodnění.Pozn. 1) V roce 1991 zapůjčil Památkový ústav v Brně obraz „Velká vápenka“ do Wallraf Richartz muzea v Kolíně nad Rýnem pro účely tehdy v Kolíně pořádané výstavy věnované holandskému malíři Pieteru van Laeru. Obraz pochází z majetku knížete Františka Josefa II. Výstavu navštívil také kníže Hans-Adam II., který vznesl na tento obraz vlastnický nárok a požádal o jeho zajištění na území SRN do vyřešení sporu.